Zbrašovské aragonitové jeskyně - prohlídkový okruh

Pozoruhodný jeskynní systém vznikl současným působením vodních toků a teplých minerálních vod vystupujících z velkých hloubek ve vápencích. Objevili je bratři Chromí v roce 1912. Zaregistrovali, že z úzké štěrbiny lomu na kopci Baránka stoupá pára i v mrazivých zimních dnech. Na začátku roku 1913 se jim podařilo otvor rozšířit natolik, že bylo možné podniknout dobrodružnou výpravu do nitra země. Odvážná dvojice se lomeným komínem dostala do jeskyně Kapličky a užasla při pohledu na krásné sintrové útvary v podobě květů, trsů mechu a klasů. Průvan, vyrážející ze suti, naznačoval další cestu. Bratři odvalili plochý balvan a pod ním se objevil 47 m vysoký téměř kolmý komín. Bratři sestupovali s hořícími kahany, aby včas odhalili smrtelné nebezpečí nedýchatelného oxidu uhličitého...
Pod svahem Zbrašovského vrchu na levém břehu Bečvy, vytvořené v devonských vápencích, se prostírají Zbrašovské aragonitové jeskyně***. Probublávající kyselka pomohla vzniku gejzírových krápníků, pozoruhodné jsou také stalaktity a keříčkové agregáty aragonitu. V nejnižších nepřístupných částech jeskyně udržuje souvislá hladina plynného kysličníku uhličitého podobně jako ve známé Psí jeskyni u Neapole. Díky teplým výronům kysličníku uhličitého a vývěrem oteplených minerálek se v jeskyních udržuje stálá teplota kolem 15 °C, což je nejvyšší teplota ze všech našich jeskyní. Po první cestě bratrů Chromých (Čeněk později zahynul při průzkumu jednoho neviditelného plynového jezera) byly učiněny kroky k poznání podzemních půvabů - málo známou skutečností je, že na úpravě nejnebezpečnějších míst se velkou měrou podíleli hraničtí vojáci. V r. 1955 byly jeskyně zpřístupněny novým vchodem. Veřejnosti je přístupný úsek v délce 300 metrů.
Ke vchodu se z lázeňské části dostaneme velice snadno - od Moravanu k severu k Bečvě scházející vycházkovou cestou, od Janáčka vzhůru po hlavní silnici, vlevo ke směnárně a odtud pár kroků vpravo, nebo k řece a po jejím levém břehu proti proudu - ostatně nás dobře povedou orientační tabulky. Prohlídka trvá asi 40 minut - z výkladu se dozvíme nejen podrobnosti o jednotlivých částech podzemí, ale i historii vzniku jeskyní.
První zastavení patří Zasedací síni, jejíž stěny jsou silně rozleptány teplými kyselkami. Tomuto jevu se říká teplicové krasovění. Následuje Koblihová síň, Katakomby a Gallašův dóm pojmenovaný po hranickém vlastenci a buditeli. Jeskyně Prokopova koule získala jméno podle své podoby - při cestě po schodišti si povšimneme okrouhlé klenby, zdobené tzv. hranickým mramorem s aragonitovými výrůstky.
Následující chodba byla uměle rozšířena, na konci navazuje na příčnou puklinu, po níž do jeskyně prosakovaly povrchové vody a usazovaly sintr, vytvářející působivé krápníkové tvary - podle nich byl tento úsek nazván U vodopádu.
Povšimneme si vodou zaplněného jezírka - tzv. Křtitelnice. Následuje další zajímavý pohled do výklenku, na jehož dně je umístěno zrcadlo a v něm se odráží bodlinovitý útvar nazvaný Ježek. Je to výkvět tzv. Erzbergitu, místní zvláštnosti.
Zajímavou částí je Jurikův dóm, rozlehlý prostor, pojmenovaný podle rajhradského mnicha Jurika, který podle legendy založil město Hranice. Tato část byla objevena jako první komínem, který vyúsťuje až na povrch u silnice Hranice-Zbrašov a dnes je osvětlený. Právě tudy se spouštěli Josef a Čeněk Chromí - lano se jim však přetrhlo a oni se zřítili do neznámého prostoru. Při pádu se jim rozbily karbidové svítilny, a tak zůstali v jeskyni osm hodin potmě, dokud nepřišla pomoc. Měli štěstí, že dopadli na vyvýšené místo těsně nad hladinou kysličníku uhličitého.
Hluboké jezírko kysličníku uhličitého je i v Tunelu, jak se nazývá pytlovitý prostor. Nejkrásnější aragonitové krystaly z celých jeskyní najdeme na Oponě. Keříčky aragonitových jehlic jsou místy až 8 cm vysoké. Na stropě jsou stalaktity s výkvěty aragonitu, podobající se kukuřičným klasům a vinným hroznům. Dopřejeme si i pohled na Jeskyni smrti - je zaplněna silně koncentrovaným kysličníkem uhličitým, sirovodíkem a arsenovodíkem se stopami radonu.
Následuje Turecký hřbitov, skupina štíhlých gejzírových stalagmitů. Poté sestoupíme do jeskyně U krokodýla - největší stalagmity jeskyní dosahují až dvoumetrových výšek. Další je Veselá jeskyně s překrásnou výzdobou krystalických vápencových povlaků stěn a stropů. V Mramorové jeskyni vidíme stěny pokryté žilkami kalcitu a aragonitu, což vytváří zdánlivou podobu mramoru. Mramorová jeskyně pak pokračuje v Bezejmennou jeskyni.
Odtud už spějeme k východu z podzemního labyrintu.