KRKONOŠE SEVERNÍ MORAVA A SLEZSKO STŘEDNÍ MORAVA JIŽNÍ MORAVA VYSOČINA VÝCHODNÍ ČECHY ČESKÝ RÁJ ČESKÝ SEVER SEVEROZÁPADNÍ ČECHY ZÁPADOČESKÉ LÁZNĚ PLZEŇSKO ŠUMAVA JIŽNÍ ČECHY PRAHA OKOLÍ PRAHY PO RUSSKIPOLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKY
FRÝDLANTSKO
  Dopravní přístupnost
Informační centra
Města a obce
Osobnosti a rodáci
Přírodní zajímavosti
Destinační management
 
Příroda a její ochrana
  Chráněná krajinná území
Přírodní zajímavosti
Jeskyně a propasti
Vrcholy, hřebeny, sedla
Fauna a flora
Naučné stezky
 
Kultura, zábava, sport
  Kultura a zábava
Sport a relaxace
Zimní sporty
Katalog KUDY Z NUDY
Aktivní dovolená
 
Památky a zajímavosti
  Památky UNESCO
Památky a architektura
Církevní památky
Hrady a zámky
 
Turistika a volný čas
  Agroturistika
Pěší turistika
Cykloturistka
Vodní turistika a sporty
Vinařská turistika
 
Lázeňství
  Lázeňská zařízení
Lázeňské domy a sanatoria
Lázeňská procedura
Přírodní léčivé zdroje
 
Kongresová turistika
  Výstavy a výstaviště
Kongresová centra
Výstavnictví a propagace
 
Ubytování a stravování
  Autokemp, kemp, tábořiště
Hotely, penziony
Chaty a chalupy
Rekreační areály
Další ubytování
Restaurace
Příjemné posezení
Gastronomické speciality
 
Království perníku

Etnografický subregion Chodsko [ Etnografický subregion ]

Zeměpisné vymezení
Území jihozápadních Čech vázané na okruh přibližně 25 obcí v okolí Domažlic, původně sahající až do německého Bavorska.


Historicko-národopisné vymezení
Region se slavnou historií královských strážců hranic, zmiňovaný již v Dalimilově kronice (14. stol.). Byl inspirací pro umělce i odborníky - K.J. Erben, B. Němcová, M. Aleš, J.Š. Baar, L. Kuba, A. Jirásek. Původ názvu je odvozen od služby Chodů - chodit po hranicích. Podle charakteru krajiny, kroje, ale i zpěvu se člení na:

1.Dolní - blíže k Domažlicím - Mrákov, Tlumačov.

2.Horní - kolem Klenčí pod Čerchovem - dnes národopisně živá především obec Postřekov


Lidová architektura
Statky se stavěly účelně a hospodárně, obyčejně vchodem proti slunci, k východu. Chalupy byly orientovány štítem k cestě, do vsi, na náves. Bývaly roubené ze dřeva s podezdívkou z lámaného kamene. Pozdější hliněné domy nesly charakteristický znak - skladovací prostory pro obilí - špýchary - byly spojeny pod jednou střechou s vlastním obydlím (zděný špýchar a roubená světnice) a tvořily typ tzv. špýcharového domu . Tím vznikaly výšky tvořící skutečně výraznou nadstavbu.


Kroj
Na Chodsku přežil lidový oděv až do 20. století, v některých vsích jsou zvláště ženy kroji věrné dodnes. Kroj má prostý, horský ráz. Pro mužský oděv je typický polodlouhý kabát bez límce a tradiční plstěný širák - klobouk s širokou krempou. Symbolem Choda je čakana - dlouhá hůl nahoře opatřená sekyrkou - pozůstatek kroje někdejších strážců zemských hranic. Základem ženského oděvu je do varhánků skládaná vlněná sukně. Živůtek a košile bývaly překryty dvěma šátky. Šátek na hlavě se vázal v týle a jedním koncem splýval dopředu. Vdané ženy si nasazovaly čepce, tzv. koláče . Kroj chudšího Horního Chodska si zachoval jednodušší styl než pestřeji zdobený kroj Chodska Dolního.


Lidová píseň a lidová hudba
Nejméně od 13. století až doposud udávají tón v lidové hudbě dudy - pukl . Dudáci - pukláci - svým stylem hry, užívajícím trylků, nátrylů, obalů, přírazů a rychlého opakování téhož tónu podněcovali lidovou tvořivost směřující k vytváření variací v instrumentální hře a druhého hlasu přecházejícího nad vlastní nápěv ve zpěvu. Dudáci chodívali sami a vlastní zpěv doprovázeli druhým hlasem na dudy. Později se k nim přidával houslista - houdek. (Pro snazší hru si houslisté podvazovali, převazovali housle, aby hráli v téže tónině jako dudy.) Svědectví o tomto nejstarším typu muziky podává např. v "Obrazech z okolí domažlického" Božena Němcová. Ve 20. letech 19. století se přidává Es klarinet a vzniká malá nebo-li selcká muzika . Nejvyšší hlas, hlavní melodii zde hraje klarinet, houdek vede hlas druhý a puklař melodii variuje. Od konce 19. století ji překrývá čtyř - až šestičlenná velká dudácká muzika se dvěma klarinety, kontrováním houslí a později i kontrabasem. Paralelně existuje muzika pancká (s flétnou a klarinetem) a muzika plechová (žesťové nástroje s klarinetem). Na vánoční a novoroční koledování se chodilo s fanfrnochem . Tvoří ho džbán, jehož hrdlo je potaženo kůží. Otvorem v ní vyčnívají koňské žíně, které se mokrými dlaněmi přejíždějí, "drhnou" a vydávají typický bručivý, houkavý zvuk.

I když se zápisky hry dudáků nezachovaly, je charakter lidových písní zcela zřetelně ovlivněn jejich stylem hry (zpěv s tzv. prolamováním ) i tónovým rozsahem dud. Převážná většina písní je veselá, v durových tóninách a převládá v nich třídobý takt, přičemž na jednu melodii bývá i 150 různých textů v chodském nářečí - bulačině . Základní sbírkou je sedmidílný Chodský zpěvník Jindřicha Jindřicha, který je nejrozsáhlejší krajovou písňovou sbírkou u nás. Na Dolním Chodsku se používá zpěv vyšším hlasem - tenorem - s typickým protahováním koncových slabik a glissandy, zpěv Horních Chodů má drsnější, horský ráz s jednoduchými, ale působivými trojhlasy. Píseň "Zelení hájové" je považována za chodskou hymnu.


Lidové tance
Nejrozšířenějším lidovým tancem je kolečko , též zvaný do kolečka, chodské kolo. Svým původem spadá do 15. století. Tancovali jej chlapci, dívky nebo páry na jednoduché písně vystavěné na malém tónovém rozsahu. Jedná se o klasický typ vířivého hbitého tance v 3/8, 3/4 nebo 2/4 taktu, jehož podstatným pohybovým rysem je prudké otáčení dvojice na místě dokolečka. Mezi tanci, pro poslech, se s doprovodem muziky zpívaly písně tzv. nahorú . Obvykle se v nich uplatnil dvojhlas, výjimečně i trojhlas a zpěváci při nich rádi ukazovali své "výšky". Hudebně cenné a mezi lidem oblíbené byly mateníky "zelené kousky", tance s proměnlivým taktem nebo metrem. Z Horního Chodska pocházejí jukačky se zřetelným vlivem sousedního Bavorska. Zpěváci při nich přestupují na vyšší tóny falsetem (podobně jako při jódlování) a okamžitě se navracejí do původní hlasové polohy.


Literatura:
Národopisné regiony Čech a Moravy

Texty:
Zuzana Gregorovičová
Zbyněk Žůrek

Fotografie:
Petr Dvořáček
Karel Šmirous
Zbyněk Žůrek

Hudební ukázky:
poskytlo Vydavatelství Gnosis
Vydavatelství Písnička

Videoukázky:
František Synek
Zbyněk Žůrek

Vydáno ve spolupráci s občanským sdružením Folklorum, provozovatelem serveru www.FolklorWeb.cz

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

UMÍSTĚNÍ

DALŠÍ INFORMACE: http://www.FolklorWeb.cz

AKTUALIZACE: uživatel č. 372 org. 24, 24.02.2005 v 14:00 hodin
Copyright 1998-2024 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
Vyhledávání
  Vyhledávací centrum
Rejstřík oblasti
Databanka akcí
 
Regiony a oblasti ČR
  Turistické regiony ČR
Turistické oblasti ČR
Pohádkové regiony
 
ZPRÁVY A AKTUALITY
  Tiskové zprávy
 
Služby pro turisty
  Informační centra
Průvodcovské služby
Tlumočníci a překladatelé
Bankovní služby
Turistický produkt
 
Kalendář akcí oblasti
  Akce pro děti
Kino, divadlo, výstavy
Folklorní akce a festivaly
Turistické akce
Kalendář kongresů, konferencí
Kalendář veletrhů a výstav
 
Folklor a tradice
  Etnografický region
Etnografický subregion
Folklorní sdružení
Folklorní soubory
Folklorní festivaly
Lidové tradice a zvyky
Lidová řemesla a výrobky
 
KLUB ČESKYCH TURISTŮ
  Krajská oblast KČT
Odbor KČT
Turistické odznaky a známky
 
Regionální rozvoj
  Regiony a sdružení
Investiční příležitosti
Průmyslové zóny
Nemovitosti na prodej
Průmyslová výroba
Potravinářská výroba