ZRZAVÝ Jan [ Osobnost ]
ZRZAVÝ Jan (* 5. 11. 1890 Vadín u Havlíčkova Brodu, + 12. 10. 1977 Praha) - český malíř, grafik, ilustrátor a scénický výtvarník
Jan Zrzavý navštěvoval (po ročním soukromém studiu u Karla Reisnera, Vladimíra Županského a Františka Ženíška) v letech 1907-09 Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, ateliér Emanuela Dítěte. Byl zakládajícím členem skupiny Sursum (1910), s kterou vystavoval, člen Tvrdošíjných (1918) a později - v letech 1923-42 - Umělecké besedy. Vstoupil do Spolku výtvarných umělců Mánes (1912-17) a byl i členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar. Od roku 1947 krátce působil jako profesor na Palackého univerzitě v Olomouci. V roce 1965 byl jmenován národním umělcem.
Rané dílo Zrzavého bylo ještě pod vlivem doznívajícího (tzv. druhé vlny) secesního symbolismu a novoromantismu, které literárně ovlivnil Julius Zeyer (Údolí smutku, 1907; Nokturno, 1909). Už tehdy se však v jeho tvorbě projevil zřetelný lyrismus, který se stal výraznou součástí jeho osobitého projevu i v dalších letech. Jen okrajově Zrzavého ovlivnil, zásluhou přátelství s B. Kubištou, kubismus (Zátiší s konvalinkami, 1913, Meditace, 1915), jehož racionalismus mu však byl cizí. Nacházel spíše inspiraci v rané italské renesanci, Leonardu da Vincim (provedl kopii jeho sv. Jana Křtitele) a gotické malbě (Magdaléna, 1914).
Po 1. světové válce se vyhranil Zrzavého abstrahující poetický styl jednoduchých objemů, měkkého obrysu a nepříliš malířsky pojímaného koloritu (Přítelkyně, 1923). V další tvorbě se více soustředil na krajinu, především benátskou, z Bretagne, ale i z Čech (Camaret, 1926; Benátky, 1928; dvě varianty, denní a noční, benátského chrámu San Marco, 1930-1931; Ostravské haldy, 1933). Svůj silně lyrický styl, založený na imaginaci, si uchoval i po 2. světové válce (varianty Kleopatry, do 1957).
Zrzavý vynikl rovněž jako kongeniální ilustrátor, nejznámější je jeho obrazový doprovod Máchova Máje (1924) a Kytice Karla Jaromíra Erbena (1928); věnoval se i scénickým návrhům.