KRKONOŠE SEVERNÍ MORAVA A SLEZSKO STŘEDNÍ MORAVA JIŽNÍ MORAVA VYSOČINA VÝCHODNÍ ČECHY ČESKÝ RÁJ ČESKÝ SEVER SEVEROZÁPADNÍ ČECHY ZÁPADOČESKÉ LÁZNĚ PLZEŇSKO ŠUMAVA JIŽNÍ ČECHY PRAHA OKOLÍ PRAHY PO RUSSKIPOLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKY
FRÝDLANTSKO
  Dopravní přístupnost
Informační centra
Města a obce
Osobnosti a rodáci
Přírodní zajímavosti
Destinační management
 
Příroda a její ochrana
  Chráněná krajinná území
Přírodní zajímavosti
Jeskyně a propasti
Vrcholy, hřebeny, sedla
Fauna a flora
Naučné stezky
 
Kultura, zábava, sport
  Kultura a zábava
Sport a relaxace
Zimní sporty
Katalog KUDY Z NUDY
Aktivní dovolená
 
Památky a zajímavosti
  Památky UNESCO
Památky a architektura
Církevní památky
Hrady a zámky
 
Turistika a volný čas
  Agroturistika
Pěší turistika
Cykloturistka
Vodní turistika a sporty
Vinařská turistika
 
Lázeňství
  Lázeňská zařízení
Lázeňské domy a sanatoria
Lázeňská procedura
Přírodní léčivé zdroje
 
Kongresová turistika
  Výstavy a výstaviště
Kongresová centra
Výstavnictví a propagace
 
Ubytování a stravování
  Autokemp, kemp, tábořiště
Hotely, penziony
Chaty a chalupy
Rekreační areály
Další ubytování
Restaurace
Příjemné posezení
Gastronomické speciality
 
Království perníku

Historie obce Bransouze [ Historie (archivní dokument) ]

Chceme-li pátrat po osudech obce v minulosti, musíme se vrátit až k počátku 13. století, kdy byla obec jako součást přibyslavického panství majetkem zeměpanským. V roce 1234 daroval markrabě Přemysl Jihlavu spolu s devíti vesnicemi a Brtnici též s devíti vesnicemi včetně nynějších bransouz klášteru tišnovskému jako věnný dar. Stalo se tak na žádost Přemyslovy matky královny Konstancie uherské. V držení tišnovského cisteriánského kláštera zůstalo brtnické a jihlavské zboží jen šest let, již v roce 1240 je vyměnil král Václav I. se souhlasem abatyše za zeměpanský Pánov, Tišnovu bližší a dostupnější. A tak se Bransouze vrátily pod zeměpanskou správu s ústředím v Brtnici.

Ve 14. století byly Brasnouze rozděleny a trvalo téměř dvě století, než došlo k jejich opětovnému sjednocení.

Zatímco menší část zůstala při dělení zeměpanská a spadala nadále pod Brtnici,drobné požitky zde měli kanovníci u sv.Petra v Brně jakožto patronové kostela přibyslavického a klášter třebicský, větší část se stala lénem markraběcím.

V roce 1343 ji věnoval markrabě Karel jako léno Smilovi z Lichtenburka, později ji získávají bratři Radslav a Smil z Heraltic. Vzhledem k tomu, že oba bratři zemřeli bezdětní, daroval markrabě Jan v roce 1366 část jejich statků jakožto odumřelé léno Petru Hechtovi z Rosic.

Ze zboží, které Heraltickým v Bransouzích zbylo, prodal Jan z Heraltic v roce 1373 polovinu Ješkovi(Janovi) z Kraví hory a ten ji v roce 1376 postoupil Pešíkovi z Budiškovic. Druhou polovinu dvora zdědila v roce 1406 vdova po Janovi z Heraltic, Bolka z Dobročkovic. Majetkem ve skutečnosti zpravovala její sestra Kateřina ze Slovince, manželka Oldřicha Hechty z Rosic a Aleš Kabát z Vyškovic. Ve válkách husitských přešla část majetku Hechtů na další rody.

Roku 1334 se uvádí jako majitel Michal Sele z Bransud a Skal, v roce 1412 Dětřích z Bransud, v roce 1436 se připomíná Zikmund z Bransud a v letech 1459-1469 Jan Sele z Branscúzóv. Z dalších majitelů jsou to Petr ze Sázavy, jeho synovec Jan ze Sázavy a z Vranova a Petr a Přibík taktéž ze Sázavy a z Vranova. Snad v roce 1494 prodal Jan ze Sázavy a z Vranova část majetku v Bransouzích Janovi z Heraltic.

Mezitím v roce 1466 udělil král Jiří z Poděbrad Oldřichovi z Miličína manství předínské, ke kterému patřilo v Bransouzích pět lánů. Majetek byl potvrzen králem Vladislavem teprve v roce 1492 jeho synu Přibíkovi z Miličína a prodán v roce 1505 Oldřichem Mládencem z Miličína Zdeňkovi a Burianovi z Valdštejna na Brtnici.Tímto prodejem se panství dostalo do vlastnictví Valdštejnů z Brtnice. Smrtí Jana z Heraltic, majitele druhé poloviny zboží, byl dán předpoklad pro převod majetku pánů z Heraltic k brtnickému panství. Jeho realizací došlo konečně k opětovnému spojení dvou velkých dílů Bransouz v jeden celek.

Samostatně se jmenují Bransouze v roce 1579, kdy je Hynek Brtnický z Valdštejna věnoval své ženě Kateřině z Kunštátu spolu s celým panstvím, s bransouzským mlýnem a vápenicí.

Po Kateřině která zemřela bezdětná, přešel majetek na Zdeňka z Valdštejna z větve sádecké. Tomu byl ale pro účast na povstání zkonfiskován a tak bylo převedeno brtnické panství 2.dubna 1623 listinou císaře Ferdinanda II. za 110000 zlatých moravských na komořího, plukovníka a prezidenta dvorské válečné rady Rombalda XIII. Collalta et Salvatore, který z panství v roce 1630 vytvořil fideikomis. Brtnické panství se tak dostalo do rukou italského hraběcího rodu,který je vlastnil v přímé linii až do roku 1707.V následujích letech pak bylo v držení mladších větví hrabat a do roku 1822 knížat Collaltů.

UMÍSTĚNÍ

DALŠÍ INFORMACE: http://www.bransouze.cz

AKTUALIZACE: uživatel č. 685 org. 56, 20.08.2004 v 10:52 hodin
Copyright 1998-2024 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
Vyhledávání
  Vyhledávací centrum
Rejstřík oblasti
Databanka akcí
 
Regiony a oblasti ČR
  Turistické regiony ČR
Turistické oblasti ČR
Pohádkové regiony
 
ZPRÁVY A AKTUALITY
  Tiskové zprávy
 
Služby pro turisty
  Informační centra
Průvodcovské služby
Tlumočníci a překladatelé
Bankovní služby
Turistický produkt
 
Kalendář akcí oblasti
  Akce pro děti
Kino, divadlo, výstavy
Folklorní akce a festivaly
Turistické akce
Kalendář kongresů, konferencí
Kalendář veletrhů a výstav
 
Folklor a tradice
  Etnografický region
Etnografický subregion
Folklorní sdružení
Folklorní soubory
Folklorní festivaly
Lidové tradice a zvyky
Lidová řemesla a výrobky
 
KLUB ČESKYCH TURISTŮ
  Krajská oblast KČT
Odbor KČT
Turistické odznaky a známky
 
Regionální rozvoj
  Regiony a sdružení
Investiční příležitosti
Průmyslové zóny
Nemovitosti na prodej
Průmyslová výroba
Potravinářská výroba